{title: Kominík}
{artist: Karel Plíhal}
{key: E}

S[A]áhl jsem na kominíka,
pr[B7]ej to nosí štěstí,
[E]ale onen kominík mi
vr[A]azil jednu pěstí,

složil jsem se na chodníku,
b[B7]olestí jsem zavyl,
ale [E]on se jenom otočil a
p[B7]ak mi smutně pr[E]avil:

Každ[A]ej si na mě šahá,
každ[F#m]ej se na mě kření
a v[E]odnese si štěstí na
p[A]rstech po trošk[E]ách,

já přijdu d[A]om, a moje drahá
v[F#m]ěčně doma není,
a když j[E]e, tak pod pelestí
leží chl[B7]ap jen v ponožk[E]ách.

A tak kv[A]ůli tomu kominíku,
kv[F#m]ůli jeho ženě
pl[B7]ivám teď do kapesníku
zb[E]ytky zubní dř[B7]eně,

[E]a na závěr poučení
pr[F#m]o vás, milé děti:
j[B7]eden blbne, druhej pění,
a vodnese to tř[E]etí.