{title: Boty}
{artist: Wabi Daněk}
{key: G}

{start_of_verse: Sloka 1}
[G]Od hodný tety [C]před mnoha [G]lety
[Em]dostal jsem [C]boty z [Bm]pravé ků[D]že,
[Bm]hebký jak z mechu a [C]pevný jak z [G]plechu
a [Em]lehký jak [C]lísteček [D]planý rů[G]že.
{end_of_verse}

{start_of_verse: Sloka 2}
Vykročil jsem v nich do nový éry,
zahodil škrpály z minulých let,
s rozletem orla či helikoptéry
šel jsem v těch botách dobývat svět.
{end_of_verse}

{start_of_verse: Sloka 3}
Prošel jsem v botách doly i hory,
nejprve v zástupu, ale pak raději sám,
ve světě letěly novější vzory,
já ale byl rád, že aspoň nějaké mám.
{end_of_verse}

{start_of_verse: Sloka 4}
Pak ale levá mě začala tlačit,
otlak už nějakou dobu vznikal,
přemejšlel jsem, jak to zaonačit,
a pak jsem navštívil obuvníka.
{end_of_verse}

{start_of_verse: Sloka 5}
Obuvník čile si nasadil brýle,
studoval bedlivě moji nohu,
uběhla chvíle, pak usmál se mile
a povídá: s tímhle ti nepomohu.
{end_of_verse}

{start_of_verse: Sloka 6}
Podle všech norem a zažitých forem
ty boty nemají nejmenší kaz,
houf jeho učňů mi poradil sborem:
jdi správným směrem, a pošlapeš snáz.
{end_of_verse}

{start_of_verse: Sloka 7}
Povídám: chlapi, tož kdo myslí hlavou,
ten boty na míru nohou šije,
nakopali mi levou i pravou,
a tak jsem nechal tý anarchie.
{end_of_verse}

{start_of_verse: Sloka 8}
Jak hrabě Peyrac pajdám se světem
a říkám si: ševče, polib mi šos,
až se dopajdám domů, tak poradím dětem:
než v botách, co tlačí, bude lépe jít bos.
{end_of_verse}

{new_song}