{title: Helou, lidé}
{artist: Wabi Daněk}
{key: G}

{start_of_verse: Sloka 1}
S L[G]ivií sl[C]ušně jsme si ž[D]ili,
m[G]ěli jsme v m[C]ěstě malej b[D]yt,
t[Bm]o bylo dřív, než děti [C]odrostly
a chtěly [G]odejít a začít p[D]o svém žít.
{end_of_verse}

{start_of_verse: Sloka 2}
Joan a Linda žijou v Omaze,
z Joa je roztoulanej rváč,
Davyho nám vzala Korea,
dodneška ptám se, zač, a zbyl nám jenom pláč.
{end_of_verse}

{start_of_chorus}
St[Dm7]ářím stromy s[G]ílí
a st[Dm7]aré řeky mají širší pr[G]oud,
n[Bm]ám lidem roste s[C]amota,
čekání n[G]a dvě slova: hel[D]ou, lidé, hel[G]ou[C].[D][G][C][D]
{end_of_chorus}

{start_of_verse: Sloka 3}
S ženou už není o čem povídat,
sedí a vidí jen svůj svět,
a všechny novinky, co zestárly,
omládnou o pár let, když ve snech přijdou zpět.
{end_of_verse}

{start_of_verse: Sloka 4}
Dnes ráno zvonil u mě telefon,
volal můj dávnej kámoš Fitz
a hned se ptal, co prej je novýho,
povídám: vlastně nic, co jsem měl taky říct?
{end_of_verse}

{start_of_chorus}
{end_of_chorus}

{start_of_verse: Sloka 5}
Až jednou půjdeš touhle ulicí
a potkáš smutných očí pár,
hm, netvař se, že ti to nepřijde,
řekni: dobrý den, helou, lidé, helou ...
{end_of_verse}

{new_song}