{title: Antiptáčata}
{artist: Wabi Daněk}
{key: A}

{start_of_verse: Verse 1}
Na [E]kytaru  hrála a zpívala moc krásně
že prý holky těžší to maj.
Já poslouchal a koukal a říkal si no jasně
je to krása ještě mi hraj.
[A]A na lásku jsem myslel a na podobný věci
[E]já po hudbě jak po vodě plul
[B7]a potom mi to došlo a já sem zařval: Keci,
to co zpíáš pravdy je půl!
{end_of_verse}

{start_of_chorus}
[A]Víš, mužský to taky [E]nemaj lehký,
kříž je občas s hol[B7]kama žít,
Víš mužský to vážně nemaj lehký
spíš je to tak že jsme si kvit.
{end_of_chorus}

{start_of_verse: Verse 2}
Pak sbalili jsme bágly a vyrazili spolu
a táhli spolu hromadu let
a cejtili se občas na pomocnou školu
jak se s náma obracel svět.
V týhle naši písni, změnili jsme větu
takže trochu jinak teď zní
nehrajeme sami, šli sme do duetu
zpíva se mnou a já pak s ní.
A ona zpíva:
{end_of_verse}

{start_of_chorus}
Víš, mužský to vážně nemaj lehký,
kříž je s náma holkama žít, A já  na to zase:
Víš, ale holky ty to taky nemaj lehký,
spíš je to tak že jsme si kvit.
{end_of_chorus}

{start_of_outro}
Víš nikdo to vlastně nemá lehký
víš asi tak musí to být.
{end_of_outro}