44 lines
1.4 KiB
Text
44 lines
1.4 KiB
Text
{title: Jaro}
|
|
{artist: Fešáci}
|
|
{key: C}
|
|
|
|
{start_of_verse: Sloka 1}
|
|
M[Am]y čekali j[C]aro, a za[G]tím přišel mrá[Am]z,
|
|
tak strašlivou zim[C]u nepoz[G]nal nikdo z nás[Am],
|
|
zvěř z okolních les[C]ů nám stál[G]a u dveří, [Am]
|
|
mnozí, co se smál[C]i, náh[G]le uvěří. [Am]
|
|
|
|
Z chýš[C]í dřevo mizí a mou[G]ka ubývá,
|
|
nou[Dm]ze, nám tak cizí, se ryc[G]hle ozývá,
|
|
ve [C]stájích je ticho, sen[G]o dochází,
|
|
pod[Dm] malými okny bílá [G]smrt obchází, a stále blíž[Am].
|
|
{end_of_verse}
|
|
|
|
{start_of_verse: Sloka 2}
|
|
A potom to přišlo, co muselo se stát,
|
|
od údolí k horám začalo všechno tát,
|
|
tenkrát přišel soused, a jak mluví, téměř lká:
|
|
"Moje žena myslí, že se jara nedočká."
|
|
|
|
Půjčil jsem mu koně, a když saně zapřahal,
|
|
ještě, než se rozjel, jsem ho rychle varoval:
|
|
"Nevracej se brodem, ledy už praskají,
|
|
nejpozději zítra se na pouť vydají tam v údolí."
|
|
{end_of_verse}
|
|
|
|
{start_of_verse: Sloka 3}
|
|
Už padalo šero, když se navracel,
|
|
delší cestou přes most však čas už neztrácel,
|
|
kůň se marně vzpínal, dál nechtěl jet,
|
|
a, jak jsem mu říkal, pod nimi prasknul led.
|
|
|
|
Zvíře strachem hnané ty saně strhlo zpět
|
|
a nad ním se tam v brodu navždy zavřel led,
|
|
hledali ho dlouho, a když zmizel zbylej sníh,
|
|
pod mostem ležel na schodech kamenných, kudy měl jít.
|
|
{end_of_verse}
|
|
|
|
{start_of_outro}
|
|
N[Am]ěkdy ten, kdo sp[C]ěchá, se do[G]mů nevrac[Am]í ...
|
|
{end_of_outro}
|
|
|